Od studentské povídky ve sbírce L3g3ndy až po dokončení knižní fantasy série, kterou v hlavě nosila od třinácti let. Absolventka Literární akademie Tereza Vodvářková letos vydala druhý díl Bellanteriů. V rozhovoru zavzpomínala na křest, promluvila o vývoji svého autorského stylu i o tom, co by popřála začínajícím studentům.

Terko, letos ti vyšel román Bellanteriové 2. Považuješ nyní příběh, který jsi měla v hlavě od svých třinácti let, za kompletní, nebo se čtenáři mohou těšit na nějaké pokračování? Ano, příběh je za mě kompletní a nemám v plánu v něm pokračovat – minimálně ne v blízké budoucnosti. Aktuálně ale ještě dotahuji Bonusové příběhy, které nechám vytisknout v sešitově podobě pro ty, kdo se ještě budou chtít do světa Bellanteriů vrátit.

Koncem května proběhl křest. Nechyběla soutěž o ceny nebo šermířské vystoupení. Jak na akci vzpomínáš? S úsměvem a vděčností. Křest Bellanteriů 2 se z mého pohledu opravdu vydařil a svůj podíl na tom měli všichni, kdo se ho účastnili. Po zkušenosti z prvního křtu jsem se snažila trochu zpomalit a všechno více vědomě prožít, ale stejně mi přišlo, že to pro mě bylo jako mrknutí oka. Ohromně jsem si to však užila a jsem ráda, že jsem do toho opět šla.

Jak moc po vydání knihy sleduješ ohlasy či recenze na internetu? Samozřejmě jsem zvědavá, ale úplně cíleně si recenze většinou nevyhledávám. Výjimkou jsou snad jedině sociální sítě – když mě někdo označí v recenzi na Instagramu, tak si ji přečtu, většinou i poděkuji (ať už jde o pochvalu nebo konstruktivní zpětnou vazbu) a sdílím ji dál. Asi mám štěstí, protože jsem se zatím nesetkala s tím, že by mé knihy někdo vyloženě hanil, většina zpětné vazby, která se ke mně dostává, je pozitivní.

Tvůj blízký vztah k fantasy je zřetelný. Zkoušela jsi někdy zabrouzdat i do dalších žánrů? Ano, během studia na VŠKK i mimo ně jsem napsala pár povídek různých žánrů. Také mám v hlavě jeden román, který se odehrává v našem světě a je takříkajíc z běžného života, ale uvidíme, jestli se mi ho podaří někdy hodit na papír (zatím mám jen první kapitolu). A ještě jsem jako malá (což nevím, zda se počítá) psala dobrodružný příběh o gepardech. Takže nějaké zabrouzdání do jiných žánrů tu je, ale nejvíc mi asi zkrátka sedí fantasy.

Ještě před samotnou sérií ti během studia vyšla povídka ve sbírce L3g3ndy. Když se na ni podíváš dnešní optikou, v čem se tvoje psaní za ty roky nejvíce posunulo? Přiznávám se, že bych si ji musela znovqu přečíst, abych byla schopná to blíže posoudit. Každopádně mám pocit, že jsem se zlepšila v řadě věcí a samozřejmě je stále na čem pracovat. Pokud mám něco vybrat, volím dialogy – vždy pro mě bylo jednoduší popisovat činnost a pocity postav než psát rozhovory, které působí přirozeně. Myslím, že teď už mi to takové problémy nedělá.

Loni jsi s dalšími absolventy účinkovala na Festivalu autorského čtení ve vlaku. Byla ti dobrou průpravou pro tyto akce právě autorská čtení a tvůrčí dílny z dob studií na Literární akademii? Určitě to na tom mělo svůj podíl, i když část mých studií probíhala během covidu online, což mělo své limity a možností k živému čtení bylo méně. Čtení nahlas jsem si ale hodně natrénovala i mimo školu – ať už při natáčení videí na sociální sítě, nebo když svému příteli nahlas předčítám knihy, které čteme společně.

Nestýská se ti občas po té neopakovatelné atmosféře tvůrčích dílen? Někdy. Avšak v uplynulém akademickém roce 2025/2026 jsem měla možnost v rámci kurzu pro absolventy opět dílny navštěvovat, takže si to vlastně mohu užívat znovu. A zvažuji to i v nadcházejícím akademickém roce.

Mezi tvé oblíbené autory patří Neal Shusterman nebo Andrzej Sapkowski. Čím tě jejich způsob vyprávění fascinuje? Existuje jejich nějaká autorská dovednost, kterou bys ráda ukradla pro sebe? Na obou mě neuvěřitelně baví jejich nápaditost při vytváření světa a to, jak promyšleně v něm fungují všechna pravidla. Neal Shusterman dokáže vymyslet naprosto fascinující koncepty a dotáhnout jejich logiku do nejmenších detailů. U Andrzeje Sapkowského zase miluji, jak přirozeně propojuje slovanský folklor s reáliemi svého světa. Kdybych jim mohla nějakou dovednost ukrást, byla by to právě ta lehkost, s jakou dokážou takhle propracovaný worldbuilding vystavět a předat čtenáři.

Aktuálně se profesně věnuješ copywritingu. Co vše tvá práce obnáší? Copywriting už je dnes spíše menší součástí mé práce – většinou píšu texty na naše sociální sítě, interní oběžníky, dělám korektury nebo občasné textace webů pro klienty. Těch je ale méně, protože se zaměřuji hlavně na české texty a máme převážně zahraniční klienty. Aktuálně u nás v Big Time působím jako Project Manager v rámci Direct Marketing týmu, který se specializuje hlavně na tvorbu newsletterů a věcí okolo nich. Takže ve zkratce především zpracovávám články do HTML kódu, připravuji newslettery, testuji je, rozesílám a reportuji výsledky.

Na naší alma mater je i dnes řada studentů, kteří na svůj debut teprve čekají. Co bys jim popřála nebo vzkázala na cestu za vydanou knihou? Věřte si a jděte za svým snem – je to náročná cesta, ale stojí za to. Pište, čtěte, pište, odpočívejte, pište… protože jen tak se posunete vpřed. A netrapte se tím, že to někomu jde rychleji a lépe, tato cesta je o vás a o vaší knize.